Měla jsem sezení s klientkou, kde jsme se dostaly k tomu, proč lidé selhávají, když něčeho chtějí dosáhnout. Proč se na věci ve velké míře vykašlou, proč od nich upustí, proč se k nim už nevrací. Proč selhávají a s tím přišla otázka, jak na úspěch… Jak už to bývá, tak se otevřela moje boží inspirace, která mi poslední dobou velmi často přichází a mluví moudra přes má ústa. A vyšlo mi z toho následující:
Lidé selhávají při snaze o splnění svých předsevzetí, dalších cílů, plánů a pokusů o osobnostní rozvoj z toho důvodu, že si toho na sebe naloží neuvěřitelně moc najednou.
Je to velmi jednoduché.
A proces, jak tohle vlastně překonat a eliminovat se velkému množství lidí může zdát zbytečně dlouhý, náročný. Chybí a postrádají trpělivost.
Ale přitom je to tak prosté a opravdu jednoduché. Ale ano chápu, v tom dnešním uspěchaném světě se nikomu nechce čekat rok, dva, tři, než si splní nějaký sen, než něco dokončí, než něco vybudují.
Dnes to bude velmi pragmatické, možná nudné a pro někoho naprosto nezáživné. To přesně pro ten typ lidí, který uspěje prostě jenom velmi těžko, náročně a pokud vůbec…
Já tomu teď několik týdnů a měsíců postupně přicházím na kloub a dochází mi, že to tak opravdu je. A že musím vytrvat, pokud ze svého vnitřního přesvědčení chci něco dokázat ve svém životě, chci ho žít a nechci ho jenom přežívat.
Jak jsem říkala, ten proces je často dlouhý… trvá. Prostě to trvá. Je to tak.
Neexistuje zázračná pilulka, žádná magická zkratka!
Pokud něco v životě chci – ať už si stanovím nějaké předsevzetí, cíl, nový úkol, projekt – prostě něco nového, do čeho chci jít, tak to se nestane ze dne na den. Ani když vyhrajete milion dolarů a chcete se učit hrát na housle, tak se na ně přes noc nenaučíte hrát, to prostě nejde. Není to možné.
Ač ano, často tvrdím, že v životě nic není nemožné, ale ve fyzické realitě máme právě takovéhle překážky, které potřebujeme systematicky překonávat a překračovat. Postupně je zdolávat.
A tím se dostávám k tomu…
JAK NA ÚSPĚCH… NO…
Nechci vás totiž tady zabít tím, že nic v životě nejde a nic není nemožné. Protože ono je, jenom prostě… je to nuda. Pro většinu lidí to je nuda. Je to práce, je to disciplína, je to rutina, je to morálka, je to síla vnitřní motivace.
Jsou to všechny ty věci, na které nemáme trpělivost. Protože u většiny úspěšných lidí vidíme až ten výsledek, až ten konec, až ten úspěch… ale ne tu cestu, kterou si museli projít.
Vím, že můj článek je velmi agresivní v tomhle bodě, píšu ho s velkým vnitřním zapálením, zatímco mi do uší hraje dost intenzivní elektronická hudba, kterou miluju. Ale potřebuju to dostat ven s tou naléhavostí, aby se to dostalo k těm lidem, co to potřebují slyšet… co si to potřebují přečíst.
DISCIPLÍNA. RUTINA. MORÁLKA. VYTRVALOST. TRPĚLIVOST.
To je ono. To je část úspěchu. Nevzdávat se.
Zní to jako laciné heslo z každého druhého instagramového účtu o osobnostním rozvoji, ale je to pravda.
Ale stojí za tím i něco dalšího. A to už vám většina lidí neřekne.
Představte si, že chcete zhubnout. Dáte si to za cíl na následující období.
A tak si řeknete, že začnete:
- jíst zdravě a totálně překopete svojí spíž, lednici, všechny recepty, jenom zdravé
- pít denně tři litry vody, žádné limonády a takové
- budete každý den cvičit aspoň hodinu
- začnete každý den chodit na procházku
- budete se pravidelně protahovat a cvičit jógu
- nevynecháte ani každodenní meditace
A přidat si tam můžete cokoliv dalšího. To je jedno. Jedna věc je prostá. Pro náš mozek a celkově náš způsob žití a to, jací lidé jsou od nepaměti, tak je to až příliš věcí najednou. A ruku na srdce, že bychom to všechno chtěli dodržovat hned a každý den. Možná zvládneme jeden dva dny…
Ale postupně nás to začne srát, začneme vypouštět, místo salátu nahradí dovážka, nemeditujeme, podložka na jógu slouží jako odpočinkové místo pro kočku. Až se na to postupně vykašleme, protože “Na to přeci nemám.”
Klíč je prostý:
JEDNA VĚC. JEDNA JEDINÁ VĚC.
Začněte jednou věcí. Vyserte se na všechny ty body nahoře. Začněte jednou věcí. Začněte třeba tím, že místo abyste kompletně překopali jídelníček, tak si tam dáte zatím jenom to, že ke každému jídlu si dopřejete porci zeleniny. JEDNA VĚC.
A tu jednu věci si osvojte. Osvojte si jí tak, až se vám vpije do těla, stane se vaší přirozenou částí. Už pro váš nebude žádnou novinkou, žádnou výzvou, bude pro váš normou, normálním.
A teprve potom přidejte další.
A ano, je to zdlouhavý proces a nebude asi vyhovovat každému, ale je to tak.
Mozek by se mohl přehřát, nebude zvládat tolik úkolů najednou. A že si často toho na sebe klademe tolik. Ale tímhle postupným procesem si věci neznechutíme, přirozeně si je osvojíme za své.
Ale stojí za tím zmíněná disciplína, rutina, morálka, vytrvalost, trpělivost.
A pak taky ten jeden úkol za druhým. Postupně. Jako lidi na sebe klademe zbytečně mnoho nároků, nedá se to často zvládnout a proto často vyhoříme.
Moral of this story?
Dejte si čas, netlačte se, dělejte věci postupně, mějte trpělivost…
V.
PS: představte si, že stojíte pod dlouhým schodištěm a chcete se dostat nahoru. Taky nejdřív šlápnete na první schod, nechcete hned skákat na třicátý… doufám teda…
Napsat komentář